Volba děkana DIFA JAMU

Diskuzní blog k volbě nového děkana DIFA JAMU

Závěrečná zpráva

Tímto příspěvkem ukončujeme činnost internetového diskuzního fóra k tématu volby děkana DIFA JAMU.

Toto fórum vzniklo s cílem dát prostor různým názorům, otevřít diskuzi nad současným stavem školy a její budoucností, podnítit uvažování nad smyslem existence školy i debaty nad konkrétními problémy. Naší snahou bylo učit z volby děkana široce prožívanou událost a příležitost k promýšlení silných a slabých stránek fakulty, k pojmenovávání nedostatků i předností.

Bylo zde zveřejněno 20 příspěvků, pod kterými se objevilo 107 komentářů. Jejich autorů bylo 22 a jmenovitě to byli: J. Augustin, A. Bauerová, M. Bernátek, P. Francán, P. Gotthard, M. Hlavica, J. Honsová, J. Honzírek, B. Chládková, T. Koňařík, H. Krejčí, Z. Kujová, R. Kvapil, I. Oulehlová, M. Prokeš, P. Riou, J. Rumpík, T. Semotamová, M. Skočovský, J. Šotkovský, M. Švecová a O. Vodička. Převládali současní a bývalí členové akademické obce DIFA JAMU a pracovníci děkanátu, zapojilo se však pouze pět současných studentů. Z hlediska oborové příslušnosti byli nejaktivnějšími studenti/absolventi/pedagogové ateliérů divadelního manažerství, rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky a divadelní režie. Z hlediska věku jednoznačně převládaly osoby mladší (okolo 30 let) a z hlediska pohlaví bylo mírně více mužů (13) než žen (9). Facebooková stránka fóra se „líbila“ 38 lidem.

Z členů Akademického senátu DIFA JAMU se diskuzí aktivně účastnil pouze J. Šotkovský a jednou přispěl J. Augustin, ostatní členové AS (M. Plešák, L. Rieger, E. Davidová, H. Halberstadt, P. Trtílek, E. Kašpárková, L. Kopecký) možnosti vyjádřit svůj názor či obhájit jednání AS nevyužili. Z vedení fakulty se do diskuzí opakovaně zapojili proděkanka B. Chládková a tajemník O. Vodička, ostatní osoby (Z. Srba, J. Kovalčuk, S. Macková) podobnou potřebu neměly.

Velmi častým tématem příspěvků bylo samotné fórum. Argumenty AS proti jeho zřízení prezentoval J. Augustin:

  • AS si nedovolí zaštítiť formu komunikácie kde by nemohol zaručiť/zabezpečiť kultivovanú diskusiu, ktorá by bola moderovaná ku konštruktívnym záverom, čo ako vieme vo svete anonymného internetu možné nie je (J. Augustin)

Účastníci diskuzí naopak přinášeli argumenty na podporu fóra a důvody pro jeho potřebnost:

  • Připojím zde jedním dechem další otázku. Jak je možné, že akademický senát neinicioval širší diskuzi na téma Volba Děkana? Z jakého důvodu již zmíněný student nemá podklady nebo dokonce neví, proč se zabývat volbou děkana. Není snad volba děkana důležitá? Já osobně si velice vážím dosavadního děkana DIFA JAMU a všech pedagogů, s kterými jsem se setkal a jsem rád, že jsem takovou příležitost dostal. To však nic nemění na tom, že volba děkana by měla být událostí, jež je v ohnisku zájmu celé akademické obce, a takto by také měla být prezentována. Je naprosto nezbytné, aby každý člen akademické obce věděl, že děkanova ideová koncepce směřování DIFA může pozitivně či negativně ovlivnit jeho studium či působení na této fakultě. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že by tato událost neměla být bagatelizována, ale naopak by se v tomto období měla rozvířit všeobecná debata se studenty a absolventy, iniciovaná Akademickým Senátem.  (M. Skočovský)
  • K formě: založit kontrolovatelné fórum stojí asi tolik času a úsilí, co stálo založit toto fórum. Není potřeba vynakládat velké prostředky. Stačí integrovat již existující systémy, jenže na půdě JAMU narážíme v tomto ohledu na flexibilnost a obavy o bezpečnost (“o co” ponechám do debat v Dalibaru). Nezakoupením aplikace diskuzního fóra, o které se vedení školy nestará, nepropaguje mezi pedagogy ani studenty, neaktualizuje, neupgraduje, nepoužívá, bylo z tohoto pohledu zcela správné. Až se najde vůle komunikovat, najde se i prostor, technologie i zadání pro nějakého zaměstnance, který se tomu bude věnovat. (Z. Kujová)

Objevily se i výzvy studentům, aby se zapojili do diskuzí, resp. reakce na jejich pasivitu:

  • Apeloval bych proto hlavně na ty, kteří názor mají, a z nějakého důvodu si ho nechávají pro sebe, ať už za to můžou pochybnosti o vlastním názoru (založeném přece na vratkých domněnkách svědčících o neznalosti fungování instituce jako je JAMU) nebo jiné důvody. V tomhle směru mě osobně strachu pomohl zbavit profesor a tehdejší vedoucí ateliéru RTDS A. Přidal, když se rozohnil nad naším alibismem při rozboru jakéhosi filmu. Několik z nás napsalo, že si cosi “netroufá posuzovat”, protože cítí, že k tomu nemá dostatek informací. Profesor Přidal připomněl, že dostatek informací nemá nikdo a nikdy. My že jsme jednou studenti k hodnocení uměleckých počinů povolaní a tím pádem máme právo (jestli ne dokonce povinnost!) posuzovat věci přesně na základě těch informací, které máme k dispozici. Toto však předpokládá jednu důležitou vlastnost: Říkat svůj soud s vědomím, že nemusí být konečný! Brát ho spíš jako základ pro diskusi, ve které si názor utříbíme. Z praktického úhlu pohledu to znamená nebýt ješitný, což je vlastnost, která je u studentů uměleckých oborů hojná, já sám s ní bojuji denně. Ačkoliv je fungování instituce něco trochu jiného, než zmiňovaný rozbor uměleckého díla, týká se studentů neméně. Můžu jenom zopakovat výzvu, kterou jsem se tady tím příspěvkem pokusil trochu odůvodnit: Nebuďte srabi! A přidal bych snad ještě: Je vaše povinnost, zajímat se o sebe, protože vy se budete jednou – v tom intelektuálním smyslu – starat o jiné. (T. Koňařík)
  • Jak je na DIFA JAMU bohužel zvykem, mnohé z názorů řadových studentů na školní záležitosti se rodí v Dalibaru a jejich existence se rozplyne s ranními hodinami v modrém nonstopu. Ne zřídka názory jednotlivců (mnohdy hněvivé poznámky, roztrpčení, skepse) nacházejí porozumění u podobně smýšlejících spolužáků, ale ochuzují se o zpětnou vazbu od protichůdných stanovisek jiných studentů, nemluvě od někoho z pedagogů. (A. Bauerová)

Obecněji se tato diskuze týkala i smyslu a potřebnosti demokratické a otevřené diskuze pro vzdělávání a výchovu budoucích umělců a občanů:

  • A právě tedy veliká míra demokratičnosti je základním předpokladem pro ideální vzdělávací systém, který má formovat mladého umělce. Protože umělec je člověk, který se vymaňuje ze světa stereotypních představ a klišé, ze stereotypního nahlížení reality. Umělec objevuje a tvoří nové souvislosti. A právě ono demokratické prostředí mi na JAMU vždy chybělo a stále chybí a je naprosto esenciální toto prostředí na JAMU opět navrátit. (R. Kvapil)
  • Vyvstává další otázka: Jakým směrem je tedy namířeno vzdělání na Divadelní Fakultě? Je snad zaměřeno na pouhé konzumentství nabízeného vzdělání ať teoretického či praktického? Po mé zkušenosti ze zahraničního studia, je kritické smýšlení jedním ze základních principů získávání jakéhokoliv vzdělání, formování společnosti a je zřejmé, že je i běžným postupem v umělecké praxi. Student by měl takto smýšlet nejen o společnosti, o sobě samém, ale i o své tvorbě. Student nesmí být zodpovědný jen sám za sebe, ale je i plně zodpovědný za svoji tvorbu, a měl by nesporně být schopen kritické reflexe svého jednání. Tato dovednost, nebojím se ji takovýmto způsobem pojmenovat, je dle mého názoru nezbytnou součástí studia na umělecké škole a měla by být systematicky podporována. Pociťuji jisté zneklidnění nad tím, že člověk tvořivý a tvořící se stává osobou apatickou vůči okolnímu dění. O to více je tato situace zneklidňující v současné politické a finanční situaci. (M. Skočovský)

Odtud již byl jen kousek k pokusům pojmenovat současný stav školy a její problémy:

  • Fakulta je podle mého názoru výrazně izolovaná. Daří se protekcionismu, oceňuje se pedagogická průměrnost, invence zmizí dřív, než se stačí zrodit. Existuje strach o místa. Nechce se nebo se nedaří motivovat k výuce více výrazných osobností českého divadla. Tedy výuku často “odvádějí” zamindrákovaní zkrachovalci, rychlovzdělanci nebo lokální celebrity bez zkušeností v zahraničí. Myslím si, že dokud se tohle nezmění, nebude možné prostor vyvětrat a vymalovat povzbudivými barvami. Otázkou zůstává, je-li něco takového vůbec možné na malém městě bez kulturní vize, s velmi silnou divadelní mafií, které status quo vyhovuje. Odvážná a silná fakulta by vychovávala odvážné a silné divadelníky, což mafie nepotřebuje. (J. Honzírek)
  • Problém totiž spatřuji v tom, že někteří pedagogové, kteří působí na JAMU již delší dobu, se natolik identifikovali s touto institucí, že si pak mohou myslet, že onou institucí jsou vlastně oni. A toto je ta nejnebezpečnější fáze – protože takto uvažující člověk pak samozřejmě koná v té nejlepší víře, v dobrém úmyslu, ale zcela v rozporu se zmíněnými demokratickými kritérii – aby člověk mohl páchat zlo, musí být přesvědčen, že koná dobro. Jediné východisko z tohoto stavu pak tedy vidím v rozpuštění takto ustálených struktur – nejsem si ale jistý zda je tento proces možný, protože samozřejmě nikdo nebude dobrovolně vyklízet svůj placený post. (R. Kvapil)
  • Věc se má tak, že JAMU je institucí, ve které se svých postů zcela rigidně drží stále stejné struktury – vesměs se jedná o lidi, kteří nemají k současnému divadlu co říci – jde již dávno mimo ně (pan Plešák, pan Kovalčuk a další) – jejich tendence udržet si post je pochopitelná. Tito pánové ale strávili celý svůj aktivní život “za bolševika” – s kterýmžto systémem nějakým způsobem bojovali a to jim vždy musí být přičteno k dobru, sami se ale ke stáru stávají určitou formou totality (pěkně je to vidět například na Prof. Oslzlém, který vykonává již dvacet let funkci ředitele CEDu – a nabízí se zde logické srovnání s Milanem Knížákem). To ale není zdaleka tak strašidelné, jako pozorovat například tebe a další mladé divadelníky, kteří (byť již dlouho žijeme v systému vcelku svobodném) si již dobu brousíte zuby na jejich místa a jste schopni přecházet se stoickým klidem fakt, že JAMU se opravdu vzdaluje současnému divadlu. Pokud by se na půdu JAMU dostali lidé jako Mikulášek, Havelka, Frič ze starších Nebeský, Czesaný atd…byl by rozdíl vidět zcela zjevně – tato situace ale nikdy nemůže nastat. (R. Kvapil)

Opakujícím se tématem bylo propojení výuky s praxí a možnosti uplatnění absolventů:

  • Jakkoli mám k této škole velmi kladný vztah a na studium vzpomínám s láskou, protože mi dalo mnohé, myslím si, že JAMU učí pro realitu, která v Česku neexistuje, byť by byla krásná. Kulturní politika míří jiným směrem, než studium na této škole. Neříkám, že by se měla škola přizpůsobovat cele této realitě, ale možná si jí aspoň všimnout, by bylo záhodno. (T. Semotamová)
  • Osobně mi Jamu dala spoustu věcí. A jediná věc, co mi scházela, byl tlak, který by mě hrnul do praxe už od prváku. „Když něco píšeš, piš to dobře. Až to napíšeš, pošli to někam. Pokud to nejde nikam poslat, přepiš to a pošli to někam. Když tě odmítnou, pošli tam novou věc. A znovu. A znovu. Pořád.“ Vštípení názoru a zvyku chování, že výstupy své (kvalitní) práce je třeba „prodat“ (v obou smyslech toho slova), je dovednost, kterou je třeba učit stejně jako jiné dovednosti. Je samozřejmě nutné učit i znalostem, i tvorbě, i morálním hodnotám, a všem těm skvělým věcem co už se na Jamu učí. Ale dokud bude praktické uplatnění ignorováno, budou absolventi nosit kafe v Podnebí a vysypávat popelníky v Pomaláči. (P. Gotthard)

Kolem těchto otázek se diskuze rozproudila nejvíce a splnila svůj účel, neboť proti sobě postavila rozdílné argumenty a jiné pohledy na věc, takže každému umožnila udělat si vlastní názor, nebo alespoň pochopit, že nic není jen černobílé:

  • A k Vašemu postesku nad uplatněním absolventů … je to samozřejmě individuální, ale např. letošní Thálie /ať již si o tomto ohodnocení každý z nás myslí co chce/ nejsou špatným příkladem – 4 ocenění jsou našimi absolventy (Vitázek, Dvořáková, Neužil, Fousek). Mimochodem … dnes jsem předával na rektorát Výroční zprávu o činnosti DIFA za rok 2011 a věřte mi, je to obsáhlý dokument, který dokládá poměrně pestré aktivity celé fakulty. Dal si někdo z Vás někdy práci a přečetl si, co vše je obsaženo v činnosti vysoké školy našeho typu?!? (viz Výroční zprávy z předchozích let zveřejněné na webu DIFA) (O. Vodička)
  • Já bych jen ráda doplnila, že JAMU (tedy Divadelní fakulta) oznamuje svým studentům již na začátku studia, a to hned v den zápisu, že uplatnění v jimi vybraných oborech bude po škole velmi náročné a neurčité. Sama jsem byla přítomna před dvěma lety projevu proděkanky Silvy Mackové, která tímto upozorněním studenty na škole vítala.. tedy si myslím, že je na každém, aby se rozhodl, zda do tohoto rizika chce jít nebo dá přednost výše zmiňovaným právům. (M. Švecová)
  • Našim ambiciozním cílem je spolupráci s absolventy systematizovat a rozvíjet, ale je nás na to opravdu málo. Na celý ateliér, tedy cca 60 studentů divadelního manažerství a jevištní technologie, připadají necelé 4 pracovní úvazky pedagogů. A to je sakra málo, když musíme vedle výuky, kterou považujeme za prioritní, zajišťovat i organizaci ateliéru, administrativu, projekty, zahraniční spolpráce atd. Nemluvě o čase na vlastní rozvoj, který alespoň já sama v pozici pedagoga (a rovněž absolventa oboru DM) považuji za velmi důležitý. (H. Krejčí)

Tuto diskuzi lze považovat za nejprospěšnější, neboť zaznělo nejvíce rozmanitých názorů. Bohužel se podobnou diskuzi nepodařilo rozvinout u jiných témat.

Některé otázky se týkaly způsobu organizace volby:

  • Jednak předseda AS zatím neupřesnil, jak bude nakládáno s těmi dotazy v krabicích – budou předány kandidátům, dobře, ale budou všechny dotazy také někde zveřejněny? Budou muset kandidáti odpovědět na všechny nebo si budou vybírat? Jak se dozvím, že opravdu odpověděli na všechny? Bude diskuze moderována tak, aby kandidáti odpovídali věcně, a bude po nich moderátorem vyžadována jasná a (v rámci možností) stručná odpověď? Nebo to bude sled připravených a předčítaných odpovědí? A kdo to vlastně bude moderovat? A při té diskuzi bude mít každý kandidát stejný čas (takže asi na některé dotazy nedojde; ale bude to férovější), nebo bude každý moci mluvit, dokud budou dotazy a on bude chtít? (M. Hlavica)

AS na ně nezodpověděl, ale potvrdil obavy z neprůhlednosti a neotevřenosti diskuze. Nikdo ze senátorů se také zatím nevyjádřil k návrhům na rozšíření okruhu lidí s možností nominovat kandidáty na všechny pracovníky DIFA JAMU:

  • Také bych jako administrativní pracovník, tedy nečlen akademické obce, uvítala možnost navrhovat kandidáta na děkana. I nám o patro níže není lhostejné, jakým směrem se bude fakulta v nadcházejícím období ubírat a s kým budeme mít tu čest/radost/smůlu atd. (další substantiva nechám na zvážení každého z Vás) téměř každodenně spolupracovat. (P. Riou)

Některé příspěvky se také věnovaly předložené kandidátské koncepci:

  • Předkládaná programová koncepce neobsahuje dostatek ideových cílů – obecných ani konkrétních, ke kterým byste chtěl fakultu směřovat. Ve všeobecnosti, nekonkrétních pojmenováních a neustálých formulací do kuchařského „my“ (zde se připojuji k výtce Zdeňky Kujové) se smývá Váš osobní postoj. V koncepci kandidáta na budoucího děkana DIFA bych uvítala odklon od popisného k inovativnímu rázu. Do hodnocení divadelní fakulty JAMU by pak bylo, dle mého názoru, zapotřebí vnášet především kritéria ideová. Můžete (třeba pěti souslovími) popsat ideu, na jejímž základě chcete v budoucím děkanském období formovat školu? Jaká je Vaše vize ideového směřování fakulty? Jaké by podle Vás měly být prioritní cíle divadelní fakulty? Jaké je podle Vás její poslání? (A. Bauerová)

Ani tyto otázky se však odpovědi nedočkaly.

Součástí příspěvků bylo také třináct anket. Nejvíce osob reagovalo na tyto otázky:

Hlasovali byste při volbě děkana pro doc. MgA. Zbyňka Srbu, Ph.D.? (58 hlasujících)

  • Ne – 52 hlasů – 90%
  • Ano – 4 hlasy – 7%
  • Nevím – 2 hlasy – 3%

Který z nominovaných by byl nejlepším děkanem? (44 hlasujících)

  • Václav Cejpek – 14 hlasů – 32%
  • Vladimír Franz – 6 hlasů – 14%
  • Josef Kovalčuk – 4 hlasy – 9%
  • Zbyněk Srba – 4 hlasy – 9%
  • Petr Osolsobě – 3 hlasy – 7%
  • Hana Slavíková – 3 hlasy – 7%
  • Jan Gogola – 2 hlasy – 5%
  • Karel Vachek – 2 hlasy – 5%
  • Michael Bregant – 1 hlas – 2%
  • František Derfler – 1 hlas – 2%
  • David Drozd – 1 hlas – 2%
  • Miroslav Plešák – 1 hlas – 2%
  • Bořivoj Srba – 1 hlas – 2%
  • Petr Štědroň – 1 hlas – 2%
  • Aleš Bergman, Nika Brettschneiderová, Eva Davidová, Erika Fischer-Lichte, Ivan Hálek, Jan Hančil, Jiří Havelka, Ivo Krobot, Tatjana Lazorčáková, Zoja Mikotová, Petr Oslzlý, Martin Porubjak, Lukáš Rieger, Tomáš Ruller a Bernd Stegemann nezískali žádný hlas

Jakou známkou byste ohodnotili současný stav DIFA JAMU? (32 hlasujících)

  • Výborně – 0 hlasů – 0%
  • Chvalitebně – 8 hlasů – 25%
  • Dobře – 7 hlasů – 22%
  • Dostatečně – 10 hlasů – 31%
  • Nedostatečně – 7 hlasů – 22%

Co z existence fóra a průběhu voleb vyplynulo?

  • Nepotvrdila se obava AS, že internetové diskuzní fórum se stane prostorem pro anonymní urážky. Všechny kritické příspěvky jejich autoři podepsali.
  • Nepodařilo se přilákat k účasti na diskuzích širší akademickou obec. Po prvotním zájmu se počet diskutujících omezil na poměrně úzký okruh lidí a další do ní nevstupovali. Zejména je škoda, že se do diskuzí nezapojilo více studentů a také více zástupců vedení školy a senátu.
  • Nepodařilo se rozvinout diskuze k většímu množství konkrétních problémů. Pravděpodobně to ale souvisí s předchozím bodem, tedy skutečností, že jedinci s odlišnými názory je nesdělovali a neobhajovali.
  • Také se ale ukázalo, že poměrně hodně zejména mladších lidí má zájem o stavu a budoucnosti DIFA diskutovat, že jim na ní záleží a chtěli by jí nějak pomoci.
  • Ukázalo se, že studenti nesdílejí své názory na chod fakulty a lze jen spekulovat, zda mají vůbec vlastní názor, zda jsou dostatečně informováni či zda mají zájem a ochotu stav věcí pojmenovávat a zlepšovat.
  • Ukázalo se, že akademický senát nemá potřebu aktivní komunikace se všemi členy akademické obce, není transparentní, neuvažuje o sobě jako o sebevědomém partneru vedení fakulty a svou roli hraje převážně jen formálně.
  • Ukázalo se, že stávající a budoucí děkan nemá zájem komunikovat s mladšími členy akademické obce jim nejbližšími komunikačními prostředky.

A co bude dál?

  • Stále si myslíme, že existence nějakého obdobného fóra má smysl, a nejen v souvislosti s volbou děkana. Takový diskuzní prostor by mohl výrazně prospět demokratickému duchu školy, pročistil by vnitřní atmosféru, zlepšil by vzájemnou komunikaci všech členů akademické obce i pracovníků školy a napomohl by dalšímu rozvoji školy. Nemalou měrou by také přispěl k tomu, aby se absolventi stávali otevřenými osobnostmi a sebevědomými občany demokratické společnosti, neboť by se učili formulovat a vyjadřovat své názory, poslouchat protiargumenty a v dialogu nalézat pravdu či řešení problémů.
  • Úspěšné fungování takového fóra je však podmíněno tím, že bude iniciováno a podporováno všemi orgány fakulty, zejména Akademickým senátem, děkanským kolegiem a děkanem. Bez jejich podpory bude vždy odsouzeno k brzkému zániku jako autistický kroužek samomluvných reptalů. Monolog náš svět zmenšuje. Dialog ho zvětšuje. Diskuzní fórum by mohlo učinit DIFA JAMU větší.

My jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Vůli k dalšímu kroku už musí projevit někdo jiný. Nabízíme vzniklou diskuzní platformu k dalšímu využití ostatním členů akademické obce, tedy i Senátu DIFA JAMU.

Děkujeme všem, kteří se zapojili do diskuzí a kteří nás podporovali.

Advertisements

Single Post Navigation

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s